kai-viṭṭam, n. <>id. + Cross-piece, cross-beam, brace connecting two rafters; வீட்டின் குறுக்குவிட்டம். Colloq.
கைவிடாப்படை
kai-viṭā-p-paṭai, n. <>id. +. Hand-weapon, weapon held in hand, dist. fr. kai-viṭu-paai; சஸ்திரம். (பிங்.)
கைவிடு
-
தல்
kai-viṭu-, v. tr. <>id. + [T. kaividu, M. kaiviṭu.] To forsake, abandon, desert, as dependents; to shun, eschew, as passions; விட்டொழிதல். பெரியோர் கண்டு கைவிட்ட மயல் (நாலடி, 43).
கைவிடுபடை
kai-viṭu-paṭai, n. <>id. +. Missile weapon, as an arrow, dist. fr. kai-viṭā-p-paṭai; அஸ்திரம். (பிங்.)
kai-vitai, n. Perh. id.+. Fenugreek. See வெந்தயம். (மலை.)
கைவிதை
2
kai-vitai, n. <>id +. Cultivation without the process of transplantation; நாற்றைப் பெயர்த்துநடுகையின்று விதைத்தபடியே பயிர்செய்சை. Loc.
கைவிதைப்பு
kai-vitaippu, n. <>id. +. Sowing in dry earth; புழுதிவிதைப்பு. Loc.
கைவியளம்
kai-viyaḷam, n. <>id. + višēṣa. See கைவிசேடம், 2. Loc. .
கைவிரசு
kai-viracu, n. <>id.+வீரை-. [Tu. kaibirsu.] See கைவிரைவு. .
கைவிரி
-
த்தல்
kai-viri-, v. intr. <>id. +. 1. To stretch out the hands in begging; யாசித்தற்காகக் கைநீட்டுதல். கைவிரித் தெவரளித்தாலும் நன்றென வேற்ற வளநிதி (பிர்மோத். 6, 54).
2. To indicate one's inability, disappoint; தன்னால் இயலாமை குறிப்பித்தல்.
கைவிரைவு
kai-viraivu, n. <>id. +. Quickness of hand, as in shuffling cards; கையினால் விரைந்து தொழில்செய்யுந் தன்மை.
கைவிலக்கம்
kai-vilakkam, n. <>id. +. Catamenia; சூதசம். Loc.
கைவிலக்கு
kai-vilakku n. <>id. +. 1. Sendging away beggars from the threshing floor after giving them alms; களப்பிச்சை கொடுத்து யாசகர்கனை அனுப்புகை.
2. Shading the eyes from the sun with the hands; சூரியகிரணம் கண்ணிற்படாதபடி கையால் மறைக்கை.
கைவிலங்கு
kai-vilaṅku, n. <>id. +. Manacles, handcuffs; கைக்கிடும் விலங்கு.
கைவிலை
kai-vilai, n. <>id.+. [M. kaivila, Tu. kaibile.] Cash-price; ரொக்கவிலை.
கைவிளக்கம்
kai-viḷakkam, n. <>id. +. See கைராசி. அவன் கைவிளக்கமில்லாதவன். .
2. Dexterity, workmanship; தொழிலின் திறமை.
கைவிளக்கு
kai-viḷakku, n. <>id. +. Handlamp, small portable lamp; சிறுவிலக்கு கைவிளக்கேந்தி (சீவக. 1542).
கைவிளி
kai-viḷi, n. <>id. +. Whistle produced by applying the hand to the lips; கையால் உதட்டைமடித்து ஊதியெழுப்பும் சீழ்க்கை யொலி. மறவரழைத்த கைவிளி (சேதுபு. சங்கரபா. 7).
கைவிறிசு
kai-viṟicu, n. <>id. +. Hand-rocket, a kind of fire-work; ஒருவகை வாணம். (J.)
கைவினை
kai-viṉai, n. <>id.+. See கைவேலை வித்தக ரியற்றிய . . . கைவினைச் சித்திரம் (மணி. 19, 5). .
கைவினைஞன்
kai-viṉaiaṉ, n. <>id. +. Artisan, mechanic, workman; தொழிலாளி.
கைவிஸ்தாரம்
kai-vistāram, n. <>id. +. Decoration; அலங்காரம். Colloq.
கைவீச்சு
kai-vīccu, n. <>id. + [ M. kaivīccu.] 1. [M kaivīccu.] Swing or free motion of the arms, as in working; கைவீசுகை. கைவீச்சொன்றே பெறு மைம்பதுபொன் (தனிப்பா. ii, 132, 334).